dětský den

Čtvrtek v 16:34 | Andrea
já už nevím co jsem to psala na stěnu
ale bylo to tajně
křídou
oprava diktátu za jedna
tak už jsem z toho venku
už si zas můžu vyndat skleněnku
z kapsy kalhot červeně károvaných
a jít si cvrkant
jít si cvrnkat
cvrnkat nebo
nechat pulce ve vaničce od ramy
kroutit liščím ocasem
jak byly vždycky na javorech v Malčíně ty plakáty s vzteklejma liškama
hej bacha lidi
nehlaďte je
a děti vy se bojte
ale děti si dál hrajou
na půdě hledaj poklady
po lokty v sudu s obilkama
a jehla v kupce sena
je
je 7 hodin
i když nevíš co to znamená
hastrman bafá na vrbě
je 7 hodin
a i když pořád nevíš co to znamená
froté pyžamo ti připomene
zejtra je taky noc
zejtra je taky den

polibek v obýváku

11. ledna 2018 v 9:25 | Andrea
a polštářem prorůstaly ty palmy
to je retro zážitek
i dekou už prorostly

zatímco stále my

a boty už zarostly meším
zatímco my
v záchvěvu zrůdné nostalgie zakulacené do tvaru rudých malvic

zatímco my
na dětské stoličce

krajkové záclony počaly s odrazem paneláků

zatímco my
my dva
polibkem v obýváku
 


babyfool

9. ledna 2018 v 1:11 | Andrea
chtěla jsem kluka
ale teď chci radši kombinovat
číslice zámku tvýho trezoru
prostor tvar odstín šum dozvuku
klestí
verpány
i odstrčený jehličí
barvou všech myslících právě teď
tou co se určitě nemůže zapsat jako indigo
nebo cyan
nebo magic yellow modřínová
ne to fakt ne bro

nejsem prorok ale raper

hashtag je mříž tvý instagramový cely
z ucha ti vypadly tunely
z kurníku ulítly slepice
a z úlu zase včely

R

8. ledna 2018 v 0:57 | Andrea

6:59

7. ledna 2018 v 2:54 | Andrea

brno královo pole

16. prosince 2017 v 13:09 | Andrea
paní co prodává jízdenky na nádraží mi pochválila brejličky
řekla jsem jí jé díky a definici exhumovaného krasu
soubor krasových jevů, který byl nejprve pohřben nepropustnými vrstvami sedimentů, které byly později odneseny, a kras byl opětovně obnažen
líbíly jsme se si
měla dlouhý umělý řasy
a věděla že po nich už dlouho toužim

ale světlá nad sázavou studentská in karta
aniž bych ji nabídla pozvání na oříškový capuccino z automatu
nebo pusu odjezdu

okna

3. prosince 2017 v 23:42 | Andrea

v jurkovičově vile

30. listopadu 2017 v 22:41 | Andrea
v marné snaze prolézt dírou červotoče
uvízli spolu v jurkovičově vile
prosincová tragédie

'
_
úder kapky do čela

hej podívej se nahoru
hmm

byla to kapka mléka
(kvintesence pratvaru)
ze stropu visícího zlatého vemínka maměnky kozy boženy
z něhož sál už tenkrát tajně jožka úprka

spolu v jurkovičově vile
každý na jednom konci principu nekonečné slaniny
v marné snaze dostat se ven
ale hlava se tam nevešla
a zbytek těla visel už jen na vlásku
jak poslední zub mléčivec
jak ten jehož úkolem je vypadnout

aura mountain dew - banachův-tarského paradox

27. listopadu 2017 v 23:05 | Andrea
když se to stane
přetnout tempo temna pod víčkem
paprskem záře zelenivky
zasvětit horu mountain dew
převrátit kouli naruby
převrátit zem naruby až vidíš zemský jádro
proroka minulosti
perpetu imobile
sférou hyperwebsteru
panta rhei ano
však to platilo dřív
už se to zahryzlo příliš hlubuko
a jádru
jádru konkurovat nelze

a když se to stane
okamžiky vyrušení vyruší
prázdná množina
je to tu a zároveň ne
ať koukáš odkudkoliv
vidíš jenom paradox
vidíš jenom sebe

v kapse

22. listopadu 2017 v 20:55 | Andrea
slova jen v ruce za dávných časů
na prstech váhy
systém jednotek neurčených pocitů zkušenosti
pro jedince zvuk i slabiku
ale na palci vždy číslo jedna

1 dolu
nahoru 1

strč si zas ruku do kapsy a na těch prstech to spočítej

držíš prostě ale musíš vědět
5231422

palec komín
ukazováček zákaz vjezdu pro všechna osobní vozidla
prostředník ahoj a sbohem zároveň
prsteníček borovice černá vysazena do dětského pískoviště
malíček duchovní vůdce

jen ty to musíš znát a zvážit

kg
kq

z cejlu až k moři tramvají

19. listopadu 2017 v 10:56 | Andrea
z cejlu až k moři tramvají
chtěla jet na husitskou ale vystoupila dřív
scenérie díkybohu
biotopů S1
biotopů T1
biotopů V
vítr dul durch hlava nehlava
zelenými vlasy bezkolence molinia caerulea

jít dál
ač jen v ponožkách
ale máš dlouhé šaty
tak to nebude vidět

potkala ho u cukrárny
v podpaží žebřík
mířil ke starému dubu v jehož dutině měl pro nejhorší případy zásoby cigaret

chtěla taky nahoru
na vrcholku skalního výchozu zjistit že žádný dole už neni
na poslední polici ve spíži najít pod těžkou vrstvou prachu čokoládovou tyčinku na kterou už každný zapomněl ale ještě není prošlá

odchod

12. listopadu 2017 v 0:13 | Andrea
upadl mi střep do postříbřené kaluže
tam v Lužánkách
když myslíš na jinan seš prostě jinde
zas
zapadat do sebe listím
ginkgo
dát si gin k a jít

pak tě zas náhodou potkat u řeky pod poslední doškou románské rotundy
anno domini kdy ještě fialová zelená a bílá jako barvy neexistovaly
jen si tak v nenápadných odlescích klestily cestu krajinou ke slávě
slávě jež dosáhla olbřímých rozměrů ano tehdy v devadesátých letech
a skončila schválenou žádostí o osud


zapovídali jsme se
nevíš proč maj věci na světě hrany když v hlavě je všechno kulatý?

to protože věci se na světě rozbíjej

dracaena cinnabari

27. října 2017 v 10:49 | Andrea
černý oči
a bílý všechno ostatní
když se hmota vzedme z myšlenky
svátek džungle
dracaena cinnabari
slaví
a stéká to dolů ke kmeni
a vzlínáním až k ústům poháru
without any any drop

řekneš si

monotyp

to znamená jen jediná

monožnost

dracaena cinnabari
sound of platonic love
bez vody do všech stran
s šípem v hrudi uvěříš horlivěji nežli v obvyklé jindy
dracaena cinnabari

glaciospeleologie

14. října 2017 v 23:45 | Andrea
na okraji hrnku
těsně nad propastí
tělesné teplo vedlo čepelí
nemyslela na nic
myslel na všechno
přes okraj tam
a sem zpátky
hučí hučí
hučí tělo na plný obrátky
a na začátku usínání
už jen houpe
a na začátku konce
už jen hladí hladinu

ale ne

do toho konce
do toho raději rychle skoč

ZBROJOVKA BRNO

8. října 2017 v 22:38 | Andrea
HEJ LIDI
zachraňte Zbrojovku

krásná holka co se jen trochu stydí
ale omítka jí nepřestává opadat
nic před tebou neskrývá

nabídla ti bez pobídky
cestu k svojí duši
a podprsenku

no tak lidi

Z. se jednou toulala podél řeky
jedno místo si tam tak oblíbila
až tam zůstala
z lásky k místu se místem stala
ale
ťuk
ťuk
ťuk
někdo klepal na dveře
bral za kliku
nakukoval
nějakej potulnej prodavač kosmetickejch přípravků či jakýhosi jinýho barevnýho čehosi
vypadni ty hajzle a vyčkej
vyčkej
vy
v
ale už lítaj letadla
bouchaj granáty
sálaj plameny a vlajou vlajky

je to tu

BOJ

jo hoši
Zbrojovka je vozbrojena
až po uši

kavalerie škump
železnejch tyčí
koťat
padajících kusů všemožnýho sajrajtu
prázdných pokojů
trilionů prachovejch částic

na to všechno
přísně a důstojně
z pohodlí plyšového gaučíku
dohlíží
Courtney Love aka major Houlihanová (zůstala poté, co se zde v roce 2004 natáčel remake Mashe)
vobčas ji sem choděj voprášit cigáni z vrátnice

bacha bacha bouchá to tady
všude

no tak lidi
we want you
na pomoc zbrojovce do zbroje
a hurá do boje

ÚZ

8. října 2017 v 15:39 | Andrea
řekl někdo někdy srnkám
ať dávaj bacha u kolejí
že tam jezdí vlak
jde o to
myslet si
ze mysl neni vlastnictvím
ne jen proto
že nejde chytit
vykopni dveře
nesnaž se přitom tvářit
že vesmíru nic nedlužíš
že krást poezii je stejně tak poetiké jako nedělat nic

láska

7. října 2017 v 14:01 | Andrea
Ahoj. Čau. Půjdem se toulat lesem. Tak teda šli do toho ráje vertikál, kterej je celej protkanej vláknama ascomycot.

A jak tam došli, promluvili a slova, slova se náhle rozpletla, jednotlivá písmenka začala skákat a skotačit, lízt po stromech a hladit bělomechy. A oni najednou zapomněli, že šli hledat houby na řízky a začli hledat slova. Doslova. Chytali ty písmenka a litovali, že ani jeden z nich nemá zbrojní průkaz, protože ty písmena běhaly jak srnky a jeleni a laně a divocaci. Dostali chuť na kančí s šípkovou omáčkou, ale bylo to špatný, nemohli si to říct, ačkoli měli oba stejný potřeby, slova nenalézali. Tu spadla šiška, koukli na ni, koukli nahoru a spatřili jedno běloskvoucí slůvko, jak se lesklo v záři podzimního slunce. Bylo to slovo vožungr. Jako jediný slovo, co jim padlo na jazyk. Vzájemně se začali obvinovat z alkoholismu. Byla to sranda celkem ze začátku, ale pak už nevěděli, protože pravdu to přestalo bavit. Klopýtali lesem a řvali vožungr ve všech pádech. Ostatní slůvka se smály až se za břicho popadaly, ale to byla chyba. Zapomněly se totiž držet smrkovejch větví, v kterejch byly ukrytý a začaly padat na zem. To bylo nadělení. Žuchaly dolů a kvikaly při tom. Ty dva potenciální alkoholici sbírali zmrzačený slůvka do proutěného košíku a jej už si mohli zase povídat. Už na sebe nekřičeli, ani nemohli, protože písmenka měly po pádu zlomený všechny háčky a čárky, což značně omezovalo dostřel exaltovaně vypálených podmětů. Ty dva se slůvkama už jen hladili, motali je do kuliček a strkali si je do vlasů jako ozdůbky. Občas je balili i do cigaret a ten kouř, co jim pak vycházel z úst tvořil nápisy na obloze. Bylo to něco jako božské graffiti. Andělský vandalismus. A číst pak mohl každý kdo zvedl hlavu a podíval se nahoru.

1st May 1996

9. září 2017 v 13:38 | Andrea
kroutilo se to a žbrundalo
byly tam především O oblý tvary
a taky to tam tak oble dunělo
v děloze se něco dělo
nikdo nevěděl O O O oč jde
protože se to stalo poprvé a najednou
1st May 1996
a pak to v té temné skulině začlo vrnět
vr bž žr krž
bylo tomu tak pár dní a nocí
pěkně nervózních kolemjdoucích
a hle
cosi se najednou vší silou rozzářilo
asi tak na dvě setiny sekundy
rozvířilo to prach v ulicích
a spálilo všechny muškáty na parapetech polorozpadlých cikánských činžáků
ale kolemjdoucí to spatřili
oni to
no
ach
X X X
věděli že doma to opravdu nemůžou nikomu povědět
zvěstovat krásu
pošpinit myšlenku skutečností
protože to bylo poprvé najednou a naposled
1st May 1996