Prozatimní

26. listopadu 2014 v 23:33
Když peřina přikryje nás nocí,
ty ochotně prorůstáš se tmou.
Začátek polibkem na mých bocích,
nekonečně se toulá níž a níž.
Ruka má spletla se s tou tvou,
ostatně jako všechno naše.
A z rána zbyl jen otisk zubů na tvé mé ruce.
Té, co by toužebně hladila všechny křivky světa,
zatímco má by je řezala do ostrých hran,
tak kráse bych upřela právo veta.

Z otisku zubů se stala jizva,
s tmou snoubí se již jen prach.
Do svého zátiší tě vždy budu zvát,
však zjistil jsi, že z cizích křivek už nemáš strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama