S otazníkem

26. listopadu 2014 v 23:32
Připoutej mě na dno tvého oceánu!
Nakrm mě tvými sladkými plody!
Kiwi z očí, tváře z broskví a ze rtů jahody.
Chutnám každou buňku tvého těla
a něco ti píšu na ruce…
Nikdy nemám dost vody,
ani neprůzračnosti tvé.
Ať ty oči nevyplouvají na hladinu!
Sežrali by je nemilosrdní bohové!
Možná také racci.
Kéž bych tě měla plné dlaně.
Kéž by mě tvá vůně umámila,
však ona se jen tak okolím vznáší
a tiše volá ideály, s kterými ve mně zůstáváš.
Nakonec nevím, co chci. Nevím, co a proč dělám. Nevím, proč nad vším přemýšlím. Nevím, co se semnou stalo a nevím, proč jsem přiznala naději naději. Nevím, co lidé chtějí. Nevím, co člověk chce.
Chtěla jsem se v tobě utopit, ale zjistila jsem, že už se to dávno stalo. S touto nevědomostí moje tělo vyplulo na černou hladinu. Nejspíš bude donekonečna tlít. Kéž by ho sežrali ti rackové, kteří se nebojí přiznat svůj materialismus.

Teď něco vím! Nechci být tím, čím jsem. Nechci být?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama