Věnováno nedorozumění

26. listopadu 2014 v 23:23
Dva perleťové knoflíky co ztratil říjen
spočínají teď na plátně z živého masa
a to plátno je čí? Čí jen?
To pohřbí řeč, stejně jak slovo krása
Plátno má barvu tvojí kůže
kůže má barvu samohlásek,
jež ulpěly na Rimbaudově mysli,
zbožňuju vůni samohlásek
a nikdy si tě nerozmyslím
To plátno z tebe rozprostřela jsem do rosy,
zabalila do něj svoje tělo
a nechala se vykrvácet.

Konečně ti bylo teplo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama