Den v devonu

25. ledna 2017 v 20:10 | Andrea
Bylo to v devonu. Všude byly skály z tvrdýho pískovce a skuliny vymletý mořem. Dřív tam někdo žil, někdo z tý sorty lidí s vyšší inteligencí a mě, podivnýho tvora do toho světa vyhostili, ještě s liškou. Nejdřív jsme se museli dostat z náhorní plošiny. Dolů nevedla žádná cesta, jen dlouhej příkrej sráz. Mysleli jsme, že nás ten skok zabije, a možná zabil, ale probudil jsem se v tom devonskym světe a moře tam hlasitě šumělo. Všude se válely nádherně zbarvený lastury nepoškozený exogenníma silama, a taky oblý běloskvoucí sépiový kosti. Chtěl jsem si jich nasbírat plnou náruč a odnýst domů, vždycky jsem po takovejch věcech toužil, jenže na to, nevím proč, nebyl čas ani domov. Pachtil jsem se slanym pískem a narážel na různý pasti těch tvorů s vyšší inteligencí. Pasti zkonstruovaný z drátů a traverz občas natřenejch na modro nebo červeno. Někdo by mohl namítnout kde se vzaly traverzy a to všechno v devonu, ale ony tam prostě byly, není nutný se po tom pídit. Po nějaký době sedřený kůže jsem zahlídnul lišáka. Nabídnul mi, že mě těma pastma protáhne. Sledoval jsem, jak prolejzá, jenže von byl hrozně mrštnej a já, podivnej tvor jsem se jen těžko prosmejknul. Byl taky rychlej, za chvíli jsem ho ztratil z dohledu, ale v temný jeskyni na mě počkal a řek: "nemysli, že nevim, že se chceš vlka zbavit." Nechal mě tam a zdrhnul, hazjl! Je to divnej pocit, když vás jedinej lišák, kterýmu věříte, nechá v devonský jeskyni a vy přitom ani žádnýho vlka neznáte. No jo, řek jsem si, psovitý šelmy asi držej spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 3. února 2017 v 20:56 | Reagovat

Je to svým způsobem kouzelný :)

2 Smrt Smrt | Web | 28. března 2017 v 13:15 | Reagovat

Tenhle styl psaní se mi strašně líbí! Je specifický a opravdu kouzelný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama